Politická obleva přinesla v šedesátých letech také oblevu kulturní, která se ve Valašském Meziříčí projevila tím, že si zde mladí lidé, většinou středoškolští studenti, založili Divadlo poezie, divadlo malých forem MINIMAX a vymysleli krajský festival poezie. (Pak to byl festival Moravský a dnes už je to festival mezinárodní.) Neměli se však kde scházet, tak prohledali městské sklepy a v tom nejhezčím, v zámku Žerotínů, si začali vlastními silami budovat klub mládežne, neboli M-klub. Ale když byl klub dokončen, většina z aktérů těchto divadel již odešla studovat na vysoké školy, jiní byli po srpnu 1968 z kultury vypuzeni a ti, kteří zůstali a mohli hrát, na to sami nestačili. A tak, zatím, co zde dříve byli lidé a nebyly prostory, teď zde byl klub a nebyli lidé, kteří by jej oživili. Ještě štěstí, že se z klubu nestala hospoda, jak někteří jeho odpůrci navrhovali. Postupně proběhlo několik pokusů, jak M-klub oživit a součástí jednoho z obživovacích procesů byl i pokus o založení divadla, které dostalo jméno Schod. To založení začalo schůzkou, kterou svolali tehdejší vedoucí M-klubu Olda Jedlička a klubový DJ  Luboš Furmánek, a na té bylo rozhodnuto vyhlásit herecký konkurs. Členy konkursní komise byli Mirek Kyšák, Jiří Vymětal a Josef Fabián, ale protože na konkurs přišlo jen jen nepříliš talentovaných a většinou nepoužitelných uchazeček, další konkursy jsme v divadle již nikdy nevyhlašovali a soubor doplňovali svými kamarády. Poprvé jsme s divadlem vystoupili v M-klubu na Silvestra 1973, potom v několika recitačních pásmech v prvních měsících roku 1974 a v květnu se všechno připravovalo na naše první "maloformové" představení Good by Jimy. Ukázalo se však, že jsme byli netradičním divadlem ještě dřív, než se tento název začal užívat, zakázali nás odpoledne před naší první premiérou. A dodnes nevím proč, protože po odvolání nás představení nechali odehrát 26. září 1974 bez jediného škrtu. Jeho premiéra byla zároveň i derniérou, neboť Jiří B. Vymětal šel druhý den na vojnu a my už nacvičovali hru další. Ale 26. září jsme dlouho slavili jako výročí našeho divadla, výročí první premiéry dle našich, byť značně naivních představ. Tou nacvičovanou hrou byl Fuxův Hamlet IV. z repertoáru divadla Večerní Brno. Autor měl ve Valmezu strýce a tak se přijel na jednu naši reprízu podívat, ale své dílo vůbec nepoznal a tak jsme se raději, po několika představeních hry Ryba Hulajdá, kterou režíroval Luboš Gruber, změnili na autorské divadlo. První autorská hra vznikla tak, že mi Láďa Badalík na chalupě přehrál své melodie a já je otextoval, čímž vznikly naše první písničky. Ty na představení nestačily, tak jsem k nim dopsal ještě pár básniček a scének a náš první autorský kabaret Pojedu do Madrida byl hotov. Datum jeho premiéry - 23. duben 1975 je tedy počátkem divadla Schod jako divadla autorského. V roce 1976 jsme uvedli náš druhý kabaret Ej, vy české luhy a v rámci voleb texty Jaroslava Haška Sklenice černé kávy. Tehdy bylo dost odvážné dělat si legraci z voleb, ale kupodivu jsme s tím neměli žádné problémy, snad proto, že jsme to hráli jenom dvakrát a cenzura to nějak přehlédla. Dvakrát jsme to hráli proto, že diváci si už zvykli na naše hry a jiné nechtěli, přestože to bylo jedno z našich nejlepších představení. I když členové divadla chtěli pokračovat v autorských kabaretech, já měl dojem, že jsem se už vydal z nejlepšího a dál bych se opakoval, a také jsem pořád měl před sebou své vzory: Osvobozené divadlo a Semafor. A protože jsem si zatím na vlastní hru netroufal, vybral jsem několik kapitol z Černošského Pánaboha a pánů Izraelitů, které jsem zdramatizoval a doplnil písničkami. Tak vznikla hra Achab a Jezabel, v níž zářil hlavně na jevišti suverénní Olda Tomášek. Achab měl premiéru v březnu 1977 a protože jsem si už věřil, měla v prosinci premiéru hra zcela vlastní - Ondráš, Juráš a Guláš. Bylo to už zcela autorské: na základě historického příběhu jsme se zabývali současnými problémy, ale zase jsme narazili na cenzory. Každá hra, kterou jsme tenkrát hráli, musela být být schválena a tak jsem opakovaně navštěvoval cenzory, tzv. inspektory kultury Okresního národního výboru, vedl s nimi spory a tam, kde jsem neuspěl, jsem musel upravoval text, aby nám hru povolili. Při hraní jsme se toho ale moc nedrželi a tak stačila nějaké kontrola či udavač a bylo zle. U Ondráše to byly hned dvě udavačky. Divadlo nám ale nezakázali a tak jsme v roce 1978 uvedli hru Homo Dalibor, při níž se nám začala dávat do kupy skvělá parta děvčat. Snad proto, že Dalibor byl napsán ve verších, se mi podařilo přetáhnout z Divadla poezie Jitku Volfovou a Irenu Matalíkovou, k nimž se od další hry přidala Jana Jurečková. Tou další hrou byl Robinsohn z Krhové, který za svůj úspěch vděčil neuvěřitelné souhře náhod: sešli se skvělí herci (Gruber, Vymětal, Markovič, Zůbková, Matalíková a Volfová), které jsem již dobře znal a napsal jim role "na tělo", ale také skvělí hudebníci (Bartoň, Nohavica a Jandík), a poprvé, i když ne naposledy,  jsme ve Schodu použiti nápad s "komentovanou" hrou. Bohužel nám naše skvělá parta děvčat dlouho nevydržela, většina z nich odešla na vysoké školy a tak jsme v roce 1980 měli děvčata jen dvě. S těmi jsme uvedli premiéru hry Rosalba Carriera a reparát za Hamleta IV. z roku 1975, tentokrát v rámci poetiky Schodu upraveného na klubový muzikál, s vlastními písničkami a podstatně změněným textem. Vlastně to byla úplně jiná hra a proto měla i jiný název, Hamlet V. V roce 1981 slavil M-klub desáté výročí a my jsme si v rámci oslav udělali takový divadelní jam session. Pozvali jsme současné i bývalé členy divadla k účasti ve hře Nonsens, sestavené z kousků her, ve kterých hráli. Bylo to fajn, ale nešlo to opakovat a tak jsme ještě v témže roce nacvičili hru Pachatel, v níž jsme využili tvrzení, že ve věznici ve valašskomeziříčském zámku Žerotínů byla kdysi vězněna Maryša. Ženskou roli v duchu shakespearovského divadla přesvědčivě ztvárnil Tonda Kvapil. V té době se v divadle opět začal krystalizovat skvělý herecký kádr. Předstupněm jeho úspěchu byla parafráze na Dumasovy Tři mušketýry, nazvaná Takový malý Gaskoněc (1982), v níž hrál skvěle zejména Jarda Král v jazyce německém a z divadelní kapely se na jeviště začal přesunovat Pepa Dorotík, který pak exceloval v roli mužského špeha v dívčím vojsku ve hře Nejhloupější válka (1983). Ve válečné tradici jsme pak pokračovali i v únoru roku 1984, kdy jsme pro kameru Ondřeje Neffa hráli se členy ČSOP v jeho němém filmu Lucká válka. Původně tak chtěli redaktoři MF natočit po různých klubech celé Staré pověsti české, ale natočila se jen ta naše část, která se nyní promítá jako první valašský trezorový film. V tomtéž roce vznikla scénka Zraněná srdce, která v průběhu let dostihla v úspěšnosti Robinsohna z Krhové. Bohužel byla moc krátká a tak jsme ji hráli buď jako součást montovaných představení představení nebo jako přídavek. I v tomto roce jsme ale měli i premiéru celovečerní hry nazvané Jánošík. Ta se ale mnoha repríz nedočkala, neboť následoval další zákaz. Možná naštěstí následoval, protože jsem si tuto hru vymyslel na způsob kinoautomatu a tak jsme přerušovali a chtěli po divácích, aby nám řekli, jak máme pokračovat. Jenže v té době občané občané neradi říkali co se má a nemá dělat a navíc Luboš Gruber, který měl diváky nenápadně navigovat, je spíš pletl než navigoval, protože v tom měl sám zmatek a nevěděl kudy kam. V té době jsem už ale vadili natolik, že nám neprošlo skoro nic. Zoufale jsme hledali nějakou skulinu a tak jsme částečně opustili autorskou tradici a v lednu 1986 jsme uvedli premiéru hry Mistr a dvě aktovky, což byl text svérázného místního autora Františka Smočka, doplněný aktovkami Zraněná srdce a Hotovo. V prosinci téhož roku jsme v hledání skulinek pokračovali a uvedli jsme pohádku Dlouhý, Široký a ten třetí. A když už se zdálo, že jsme se problémům s texty her vyhnuli, přišly jiné a odjinud. Už dlouho jsme totiž organizovali v rámci činnosti M-klubu různé "ptákoviny" a jednou z nich byl tzv. prvosestup hory Saint Stephanov, po němž jsme byli za to "saint" obviněni z propagace církve. A zase přišlo vyšetřování a vše co k tomu patřilo. Výsledkem bylo, že jsme se rozhodli s klubem i s divadlem skončit. Jenže po nějaké době náš cenzor a pronásledovatel povýšil a my do toho šli v roce 1989 znovu. V září 1989 jsme uvedli premiéru nové, tentokrát opět zcela autorské hry Studňa. Páté představení hry, plánováné na 21. listopad jsme už ale nehráli a vstoupili jsme do divadelní stávky. A to, co nedokázali cenzoři, dokázala bez problémů sametová revoluce. S  výjimkou jediného pořadu, vystoupení v rámci oslav 20. výročí M-klubu, nazvaného  Lustrace nejen pro zvané, jsme už nehráli. Až v roce 1994 mě navštívilo několik mladých zájemců o divadlo, kteří po mně chtěli nejprve prostory ke zkoušení, potom  režiséra, hru a nakonec také nějaké herce, neboť jich bylo málo. Spojením těchto zájemců s veterány divadla Schod divadlo na čas opět ožilo a vrátilo se na divadelní prkna hrou Smrt Caesarova. Leč mladá děvčata, (Pokolikáté už?) opět odešla na studia a vypadalo to na definitivní konec. Chtěl jsem mít ten konec poněkud slavnostnější a tak jsem naplánoval na leden 2000 sraz všech aktérů Schodu, na němž jsem chtěl pokřtít vzpomínkovou knihu Divadlo Schod - pravděpodobný svět a odehrát naši novou a poslední hru Pohřební ústav. Ten sice musel být pro ztrátu hlasu Ireny Brouwerové stažen z repertoáru, ale ještě v témž roce přišla hra Není proč se věšet (Jánošík) a v roce 2001 další obnovené hra hra Homo Dalibor, nové nacvičení kdysi populární aktovky Zraněná srdce, a návrat Pohřebního ústavu s Ivou Bublíkovou v hlavní ženské roli. V roce 2002 jsme uvedli novou verzi hry Pachatel pod názvem Maryša – vdova Vávrova. V kapele hráli Hromada, Venglář, Vrátník a Zavadil a na jevišti vedle Grubera, Vymětala, Ivy Bubeníčkové a Pavla Krůpy, který hrál už Caesarovi, byli Julie Hlavenková, Libor Hlavica a Olga Tomečková, která ve hrách Pohřební ústav a Není proč se věšet vystřídala Evu Pittnerovou. Zahráli jsme si na divadelní přehlídce v Hovězí a sezónu 2001 - 2002 jsme ukončili dvěma představeními v rožnovském skanzenu. V létě jsme dokončili písničkové cédéčko Lid se chce bavit a zahráli na nádvoří zámku ve prospěch povodněmi postižené obce Majdalena. V září se konala premiéra hry Vaši furianti, před níž Robin Stržínek pokřtil naše cédéčko, a pak jsme obnovili hru Maryša – vdova Vávrova s novými herci Milanem Knápkem a Ríšou Šimčíkem. A rok jsme v prosinci ukončili v M-klubu, kde jsme Jiřímu B. Vymětalovi udělili historicky první Cenu divadla Schod – Noční vázu J. R. Krhovského.  V roce 2003 jsme bově uvedli dvě naše starší hry: Robinsohn z Krhové a Nejhloupější válka a v té druhé s námi začal hrát kytarista Martin Pavelka. Vyzkoušeli jsme si také hraní v rožnovském Společenském domě a v prosince udělili hned dvě Noční vázy J. R. Krhovského: Ivě Bublíkové a Lubošovi  Vrátníkovi. A už tu byl rok 2004, v němž jsme oslavili třicetiny divadla, k nimž jsme nahráli naše druhé písničkové CD Asi tady něco nehraje a sestříhali jsme videodokument o historii divadla. Karel Slezák nám k oslavám nakreslil pamětní listy, Karel Hauser nám vytočil keramické zvonečky a my nově nacvičili hru Smrt Caesarova, při níž s námi začali hrát v kapele bubeník Petr Střílka a basový kytarista Standa Fojtů. Cenu J. R. Krhovského za rok 2004 dostala Julka Hlavenková a ostatní si přivezli nějaké ceny z přehlídek v Hovězí a ve Slavičíně. V roce 2005 jsme v březnu premiéru naší starší hry Takový malý Gaskoněc a v říjnu nové hry Tam a zpátky. A mezi tím jsme pilně hráli doma i v okolí, ale také na přehlídkách ve Slavičíně a v Hovězí, odkud jsme si přivezli několik hereckých cen a cenu za scénář a za režii. Ve hře Tam a zpátky s námi začali hrát Jiří J. Vymětal a Liba Rapantová, která se k nám po letech vrátila, cenu J. R. Krhovského dostal Martin Pavelka a ještě jsme udělili dlaždici do chodníku slávy našemu prvnímu filmovému neherci Jiřímu B. Vymětalovi. V roce 2006 jsme pokračovali v tradici dvou premiér, v únoru to byl Občan N a v říjnu Kdo je tady blázen? Únorová premiéra byla zároveň pětistým představením našeho divadla. Novinkou bylo naše zářijové miniturné do Chotěboře a Rosic, ale jinak šlo vše normálně, jenom s hraním skončil Luboš Gruber a začala  s námi hrát Lucka Dvořáková, oslavili jsme hned několik kulatých osobních výročí a v prosinci udělili ceny. Dětskou Terezce Fojtů a Noční vázy  J. R. Krhovského Zdence Miklové a Milanovi Knápkovi. V roce 2007 jsme v prosinci oslavili 140. výročí ochotnického divadla ve městě vydáním knížky Otevřená opona aneb Historie valašskomeziříčských ochotnických divadel. Ale předtím jsme pochopitelně celý rok hráli a uvedli v březnu premiéru naší starší hry Roslaba Carriera a v listopadu nové hry JAM a natočili jsme, i když zatím nedokončili a nevydali naše třetí písničkové CD. A také jsme uskutečnili náš první zájezd po roce 2000 do zahraničí, do lázní Lúčky a obce Slovenská Lupča. Největším problémem roku byla dvojnásobná výměna bubeníků, neboť na počátku roku vystčídal Petra Střílku Jarda Kadlec a toho zase na podzim Jirka Miklík. Ceny J. R. Krhovského za rok 2007 dostali  Olga Tomečková a Standa Fojtů. V roce 2008 jsme absolvovali dva zájezdy, jeden na Děčínsko a druhý na Slovensko, a uvedli dvě obnovené premiéry našich starších her Hamlet z Elsinoru (původně Hamlet IV.) a Ondráš, Juráš a Guláš. Noční vázy J. R. Krhovského dostali LIba Rapantová a Richard Šimčík, který ale divadlo vzápětí opustil a nahradil ho Jiří Šimčík. Divadlo odehrálo třicet představení a bylo komerčně úspěšné, přesto ho na konci roku opustil Josef Fabián. V březnu 2009 divadlo hrálo Hamleta z Elsinoru na přehlídce v Hovězí, kde Olga Grossmannová, MIlan Knápek a Jiří B. Vymětal dostali ceny za herecké výkony, v květnu se potřetí vrátilo ke hře Homo Dalibor a v listopadu uvedlo první hru Ivany Bublíkové Nech broučka žít. V roce 2010 jsme Udělili Ceny J. R. Krhovského Jiřímu Miklíkovi, Jiřímu Z. Šimkovi a Jiřímu J. Vymětalovi a její udělování jsme ukončili. V Hovězí jsme hráli hru Ondráš, Juráš a Guláš, za jejíž režii dostal cenu Jiří B. Vymětal, cenu za písničky kapela Droband a ceny za herecké výkony Olga Grossmannová a Jiří Z. Šimek. Premiéru měla v tomto roce jen nová úprava Pohřebního ústavu a divadelní směska Kompot, připravená k podzimní oslavě šesti set představení, kterou jsme nestihli připravit na rok 2009. Podělili jsme se při této příležitosti pískovanými sklenicemi od Jitky Vahalíkové.

15. 03. 2017  19:00
Singl život
M-klub, Valašské Meziříčí

22. 03. 2017  19:00
Z pohádky do pohádky
M-klub, Valašské Meziříčí

Vendulka Vičanová
Vendulka se přestěhovala za svým vyvoleným mimo valmez a tak naše divadlo opustila. Samozřejmě, že ji vždycky rádi uvidíme když mezi nás zavítá.(a třeba i s nějakou lahvinkou..... mléko myslím samozřejmě!!!) Tak ať se ti daří Vendy!!!!!

hs



Web From Pixels group







Krmivo pro psy

Ubytování Rožnovsko

kompakt

pharmens

CABOT

hs

Pavelka

palenice

DKS


Hostujeme na anoweb.cz

[ Copyright ©  Web From Pixels group ]